Počítač a děti

Počítač má doma už asi každý člověk včetně dítěte. A já nejsem výjimka. Pamatujete si, kdy jste měli svůj první počítač? Já ano. Bylo mi asi šest anebo v sedm let. A musím říct, že ze začátku mě ten počítač ani vůbec nezaujal. Nepřišlo mi to vůbec zajímavé. Co je na počítači tak extra, že ho všichni chtějí? Vůbec jsem nechápala, jak někoho může bavit sedět u nějakého počítače a hrát hry, když je venku krásně. A když jsem to zkoušela hrát, tak mě hodně moc bolela záda a vůbec mě to nebavilo. Ale už ani si pořádně nevybavuji, jakou hru jsem na počítači hrála jako první. Ale vím, že mě to vůbec nebavilo. Zatímco můj bratr byl opak. Ten u počítače vydržel opravu dlouho sedět a nedokázal si představit, že by můj bratr si nezahrál nějakou počítačovou hru každý den. Opravdu nevím, co na tom bylo tak zajímavého, že to musel hrát každý den. Kolikrát se zapomněl i najíst.

PC chtějí i děti.

Nerozuměla jsem tomu a raději jsem byla venku s dětmi, se kterými jsme si hrály různé hry anebo velmi často jezdily na kole. V té době ještě byly plné hřiště dětí. Všechna hřiště byla plná a musím říct, že všude byl dětský smích. Potom, co asi po dvou letech byly velmi populární počítače, tak se to změnilo. A najednou už hřiště zela prázdnotou a na kola v garážích sedal prachy.

Počítač krade čas.

Protože všechny děti už využívaly počítače. Děti si hrály s počítačem, kde hrály své oblíbené hry. Potom na řadu přišly další sociální sítě, které dětská hřiště úplně zazdily. A sice chápu, že doba jde dopředu. A já mám taky sociální sítě ráda a jsem na počítači není v dospělosti opravdu každý den, ale raději bych nezapomínala taky na pohyb a taky na přátelé. Nedokážu si představit, že bych jednou týdně si nezašla s nejlepší kamarádkou někam na kávu. Máme tolik oblíbených restaurací, kam často chodíme. Taky se mi líbí holčičí dýchánky, které pořádáme. Někdy je fajn být off-line.