Ve společnosti jsou témata, která se na veřejnosti moc neřeší. I když už jsme z minulých let ušli kus cesty. Pořád nám ještě dost zbývá. Někdy se stává, že pořád jsou věci, které se ve společnosti pořád nepřijímají. Což je škoda, protože nikdo si nezaslouží aby byl vyčleněn. Bylo by skvělé kdybychom to přestali odsouvat. A soustředili se na řešení daného problému. Jedním z řešení je začít se o problémech veřejně bavit. Někdy si myslíme, že předtím stačí zavírat oči. Nebo problém ignorovat a on zmizí. Jeden z tabu témat je určitě rasismus. Ano posunuli jsme se z 50. let. Kdy jsme na část obyvatelstva dělali čistky. Zakazovali jim sedět v autobuse. A nemohli v určitých obchodech ani nakoupit.
A nebo museli přecházet na jiné chodníky. Ale myslíte si, že dnes problém úplně vymizel? To určitě ne. V současné době problém imigrantů prchajících před válkou z Ukrajiny. Pokud někde řekneme slovo začínající na N, nebo pro romské obyvatele slovo začínající na C. Tak jste porušili tabu a dopouštíte se rasismu. Akorát v dnešní době se stává menšinovým obyvatelstvem Evropani. Ale o tom se také nemluví. Možná další tabu. Abychom jednou nečelili rasismu my. Tabu, které není radno porušovat je nahota dětí ve filmu. A to v minulých letech byla úplně běžná věc. A také se už nesmí stávat, aby se v cirkusech ukazovaly postižení lidé. To samé platí i pro indiány a pro černochy. Což je tedy pochopitelné.
A jsem ráda, že už se to dávno nedělá. Už přešly tabu věci jako je homosexualita. A to v minulých letech se takzvaně léčila elektrošoky do mozku. I když v dnešní společnosti stále slyšíme hloupé xenofobní narážky. Tak jinak je to už zcela běžná věc. Akorát co se týče registrovaného partnerství tam ještě tabu trvá. Možná už se brzy v budoucnosti dočkáme změny. Další věc o které se lidé nechtějí bavit je smrt. Lidé si nechtějí připustit, že každý jednou zemřeme. Nedokážeme se s smrtí vyrovnat. Natož o tom někde začít mluvit. Narození slavíme, ale naše choré rodiče odkládáme do domova důchodců. Asi aby jsme otázku smrti nemuseli řešit. Raději zavíráme oči. To samé platí i o nemocích.